„Desatero“ pro lékárníky

Stále častěji se hovoří o tom, že je potřeba věnovat více času nejen na léčbu, ale i na osvětu. Vedle praktických lékařů hrají právě zde zásadní úlohu farmaceuti. Na co by při své každodenní práci v rámci edukace pacientů neměli zapomínat, shrnuje následující desatero:

1. Vždy zajistit maximální míru diskrétnosti při jednání s pacientem.

2. Naučit se pacienta víc poslouchat, klást konkrétní otázky a zpětně zjišťovat, zda všem sděleným informacím správně porozuměl.

3. Být schopný zodpovědět otázky o správném užívání medikace (jak, kdy, s čím atd.) a v případě náročnější lékové formy poskytnout návod, případně i názorné předvedení aplikace.

4. Přispět ke snížení rizik spojených s užíváním léků, zejména se zaměřit na:

• léky s úzkým terapeutickým indexem (imunosupresiva, warfarin, hormony štítné žlázy),
   
• léky se zvýšeným rizikem lékových interakcí a nežádoucích účinků,
   
• léky v lékových formách vyžadujících (i opakovanou) instruktáž (inhalační přípravky, injekční lékové formy).

5. Jedná‑li se o nově předepsaný léčivý přípravek, cílem dispenzace je podpora compliance pacienta s léčbou, čehož lze dosáhnout poskytnutím informací pro správné a bezpečné užívání léku. Zaměřit se je třeba na:

• indikaci předepsaného léčivého přípravku,
   
• zjednodušené vysvětlení způsobu účinku,
   
• dávkování a způsob podávání, včetně správné techniky,
   
• možné NÚ a lékové interakce s jinými léčivy nebo potravou.

6. U léků předepisovaných pro chronickou medikaci je snaha podpořit dlouhodobou adherenci pacienta. Toho lze dosáhnout ověřováním účinnosti a bezpečnosti užívaných léků. Pozornost je proto třeba věnovat:

• ověření dávkování léčiva,
   
• způsobu podání a technice aplikace,
   
• snášenlivosti léčiva – proaktivní dotazování na výskyt NÚ,
   
• zhodnocení lékových interakcí,
   
• generické substituci, zjištění případných lékových duplicit – aktivním dotazováním.

7. U nového i opakovaného vydávání léku je vhodné doporučit režimová opatření (dieta, fyzická aktivita, nekouření atd).

8. Nezapomínat na informace ohledně správného skladování léku, včetně možností a podmínek bezpečné likvidace nespotřebovaného nebo nepoužitého přípravku.

9. Snažit se motivovat chronické pacienty k pravidelnému měření kritických hodnot (TK, glykémie) a aktivnímu přístupu k léčbě.

10. Klíčová je zpětná komunikace mezi lékárníkem a lékařem. Významnou roli hraje eRecept, jehož výhodou je, že nevyzvedne‑li si pacient lék, lékař má možnost to zjistit. Situace, kdy si pacient lék sice vyzvedne, ale dále jej neužívá podle doporučení, může odhalit právě farmaceut správně vedenou konverzací.