Jak mluvím o své migréně v práci

Všichni jsme prošli pracovními pohovory – dobrými, špatnými a těmi, kde jsme si pomysleli: „Opravdu jsem to řekla?“ Někdy tu práci získáme a někdy ne. V každém případě je to stresující a náročný proces.

I když pracovní pohovory nejsou snadné, neděsí mě. Jsem si jistá, že dokážu řešit obtížné otázky. První den v práci vždy postupuji stejně: Vím, že to bude stresující, ale vím, že to dokážu.

Pokaždé, když nastoupím do nové práce, mám největší strach z toho, jak nebo zda svým kolegům řeknu o záchvatech migrény, kterými trpím.

Hrozně moc si přeji, aby existovala příručka, ve které se píše o nejlepším způsobu, jak mluvit o záchvatech migrény v profesním životě – ale ještě jsem na žádnou takovou nenarazila. Díky dlouholetým zkušenostem jsem si jista jenom tím, že neexistuje žádný správný nebo špatný způsob, jak v práci začít rozhovor na téma migréna.

Rozhovor o migréně

Pracovat, když máte migrénu, je těžké, a to bez ohledu na vaše povolání nebo typ migrény nebo vaši vnitřní sílu. Pro mě může být těžké ráno vstát z postele, když vím, že mám před sebou náročný pracovní den. Je těžké zapamatovat si všechna preventivní opatření, která musím během dne dodržovat: Piji dostatek vody? Vyhýbám se věcem, které u mě migrénu způsobují? Jím pravidelně? A je obzvláště těžké soustředit se, když mě postihne nejsilnější záchvat migrény.

Když máte v práci hovořit o svých záchvatech migrény, neexistuje mnoho možností a jejich výčet vám může připadat jako test s výběrem z více možností. Takhle je vidím já:

A. Naprostá upřímnost

To znamená být vždy při rozhovoru s kolegy otevřený a čestný.

Klady: Můžete být upřímní a nebát se, že se to lidé stejně nakonec „dozví“. Pokud potřebujete nějakou pomoc – například najít zatemněnou místnost nebo nechat zhasnutá světla nad vaším pracovním stolem, nebude to pro nikoho v práci žádným překvapením.

Zápory: Jiní lidé si o vás mohou vytvářet domněnky. Z osobní zkušenosti vím, že když jsem zcela otevřená, je moje bolest neúmyslně vnímána jako slabost, vada. Mám vždy pocit, jako bych byla v očích svých kolegů někdo jiný.

B. Sdílení jen některých informací

Existuje mnoho různých způsobů, jak sdílet jen částečné informace. Můžete například říci: „Mám migrény,“ ale neříkat, jak silné. To znamená, že opomenete podrobnosti typu „Trpím neustálými bolestmi, které nikdy neustupují.“

Klady: Svou bolest můžete z větší části stále skrývat. Ale pokud vám jednou nebude skutečně dobře, nebude to pro nikoho žádným překvapením. Pokud například nebudete moci kvůli záchvatu sledovat monitor počítače, můžete situaci vysvětlit, aniž tím někoho příliš šokujete.

Zápory: Pořád budete mít pocit, že něco skrýváte.

C. Sdílení informací pouze s nadřízenými

Tato možnost znamená, že lidé, kteří na vás přímo dohlížejí, budou o vaší bolesti vědět více – ale může vás to znervózňovat, protože nadřízení mají rozhodovací pravomoc, co se vaší kariéry týče.

Klady: Každý nadřízený to řeší jinak. V situaci, kdy nejste schopni pracovat, bude váš nadřízený spíše věřit tomu, že jste skutečně nemocní, a pravděpodobně se vás nebude ptát, zda simulujete. Skutečnost, že někteří lidé předstírají, že mají záchvaty migrény, aby nemuseli přijít do práce, ztěžuje život těm z nás, kteří musí s tímto onemocněním žít!

Zápory: Možné nevýhody závisí především na konkrétním nadřízeném. Jeden nadřízený vás například může přijít navštívit do nemocnice. Jiný nadřízený na vás a vaši práci může mít nyní negativní názor.

D. Sdílení informací pouze s přáteli

Pokud je vám nepříjemné hovořit o svých zdravotních problémech se svým nadřízeným, může být užitečné, když o nich řeknete kolegyni či kolegovi, kdyby vám mělo být opravdu zle.

Klady: Můžete se vyzpovídat o svých těžkostech s migrénou někomu, komu důvěřujete. Možná vám nebude tak nepříjemné požádat o pomoc, když ji budete potřebovat.

Zápory: Mohou na vás a na vaši práci nahlížet jinak.

E. Úplné zatajení

Pokud chcete utajit, že trpíte záchvaty migrény, může to být bezpečná možnost, dokud o nich nebudete chtít hovořit se svými kolegy. Pro mě je to nejjednodušší a nejpřirozenější možnost.

Klady: Svou bolest můžete snadněji skrýt. Budete o migréně hovořit méně často a na oplátku možná budete mít pocit, že vás lidé méně často soudí.

Zápory: Někdy je dobré, aby spolupracovníci věděli, že jste nemocní. Řekněme například, že kvůli bolesti způsobené migrénou trpíte nevolností, ale musíte předvést prezentaci v místnosti se 40 lidmi. V takovém případě může být užitečné, aby vaši kolegové věděli, proč musíte místnost uprostřed prezentace náhle opustit a jak mohou pomoci, pokud k tomu dojde.

Kdybyste se mě zeptali, jak já jsem během své kariéry odpověděla na tuto otázku ohledně migrény, odpověděla bych vám, že jsem volila možnost „F“ pro „Všechny výše uvedené možnosti“. Na základě všech svých pracovních zkušeností jsem zjistila, že neexistuje správný způsob, jak začít nebo nezačít rozhovor na téma migréna. Většina rozhodnutí je mimo jiné založena na pracovním prostředí, lidech, se kterými pracujete, a typu práce, kterou děláte. To, kolik informací se rozhodnete sdílet, záleží na vás a na tom, co nejlépe vyhovuje vaší jedinečné situaci.

Proč je to těžké rozhodnutí

Pokud jste se nikdy nepotýkali s dlouhodobou bolestí, možná se nyní ptáte: Co je na tom tak špatného, když v práci všem řeknete, že trpíte migrénami? Odpovím vám: Protože mě to děsí.

Přikláním se k úplnému zatajení, protože z toho mám strach. Děsí mě, že mě lidé uvidí v jiném světle – ať už úmyslně, nebo ne – až se dozví, že mám bolesti. Mám obavy z toho, že mi někdo zadá úkol, ale nebude si jist, zda ho budu moci splnit nebo zda ho splním dobře, protože nejsem ve formě. Když se cítím unavená, nechci, aby si moji kolegové okamžitě mysleli: „Musí mít bolesti.“ Také nechci, aby to bylo zamlčené téma při mém každoročním osobním hodnocení: Obávám se, že pokud moji nadřízení považují mé onemocnění za mou slabost, budou se domnívat, že za mě pracují druzí.

Jde o to, že nechci, aby se někdo domníval, že prostě nejsem schopná a šikovná, což jsou vlastnosti, kterých si cením nejvíce. Tyto obavy ze stigmatizace má mnoho lidí žijících s chronickými onemocněními a migréna není výjimkou. Stigmatizace má dvě strany – lidé vás buď považují za „nemocného“, nebo si naopak myslí, že své onemocnění předstíráte. Za to, že mnoho lidí s migrénou své onemocnění skrývá, mohou především předsudky.

Pokud mám být k sobě upřímná, další velká část této mé složité situace nemá pro mě nic společného s lidmi, se kterými jsem pracovala, ani s jejich porozuměním mému onemocnění. Mnoho mých obav vychází ze strachu, že migréna nade mnou v životě vyhraje.

Záchvaty migrény mě o hodně okradly: o svobodu a o čas (o hodně času). V jednom okamžiku mi připadalo, že mě okradly o kariéru. Bylo to v době, kdy jsem musela dát výpověď z práce, protože má bolest by lanatolik nesnesitelná, že pro mě bylo nemožné přijít do kanceláře a odvést kvalitní práci.

Je děsivé přijmout, že záchvaty migrény měly nade mnou takovou moc. Neznám jinou osobu nebo věc, která by nade mnou měla takovou kontrolu, a především nad mou budoucností.

Cesta vpřed

Když zavzpomínám na večery, během kterých jsem se stresovala nad tím, jak zvládnu záchvaty migrény na pracovišti, říkám si: kéž bych jen věděla, co vím dnes. Neexistuje žádný skutečně správný ani špatný způsob, jak se rozhovořit o migréně na pracovišti.

Každá migréna je jiná. Každý nadřízený je jiný. Každý kolega je jiný. Každé pracoviště je jiné. A co víc, já jsem jiná. Jsem ráda, že jsem se řídila svými instinkty a každou situaci jsem zvládla způsobem, který mi vyhovoval.

Lituji jen toho, že jsem na sebe byla tak tvrdá. Kdybych mohla vrátit čas, poradila bych sama sobě následující: „Tvůj strach a úzkost jsou oprávněné a pochopitelné. Toto je důležité rozhodnutí. Udělej to, co je pro tebe nejlepší.“

Uvedený text má výhradně informativní účel, nejedná se o konkrétní doporučení pro zvládání nebo léčbu onemocnění.

---

COB-CZ-00095

---